Cizrna beraní - Cicer arietinum

23.02.2010

Ing. Lucie Pavlíková


Cizrna neboli římský hrách patří stejně jako např. fazole, čočka a hrách mezi luštěniny. Zatímco v Čechách patří cizrna mezi méně známé luštěniny, v Asii je běžnou součástí jídelníčku.


Počátky pěstování a šlechtění cizrny spadají do doby zhruba kolem 7000 př. n. l., některé prameny uvádějí až 12 000 př. n. l. Původní oblasti výskytu cizrny zahrnuje dnešní Turecko, kde byl nedávno objeven divoký předchůdce cizrny - Cicer reticulatum, dalšími lokalitami jsou oblast Středního východu a oblast Malé Asie.


Přívlastek beraní cizrna získala díky svému tvaru semen, který může představovat beraní hlavu. Starořímská legenda praví, že Cicero byl pojmenován právě po cizrně, protože měl na nose bradavici velikosti semena cizrny. Zda tomu tak bylo či nikoli můžeme pouze domýšlet, nicméně dodnes se v Itálii používá slovo „CECI“- bradavice.


Existují dva základní typy cizrny:



Cizrna je ceněna pro svůj relativně vysoký obsah lecitinu, draslíku a kyseliny listové. Dále obsahuje železo, fosfor a jiné minerální látky.


Energetická hodnota jedné porce (100 g) je 1 100 kJ a obsahuje 20 % bílkovin, 60 % sacharidů a 5 % tuku. Významný je i podíl vlákniny. Jsou jí také přisuzovány afrodiziakální účinky.

Úprava a použití

Cizrna se nejblíže podobá chuti hrachu. Má však oříškovou příchuť.


Doporučuji nechat cizrnu přes noc namočit a nabobtnat, dojde tak k lepší stravitelnosti. Po nabobtnání propereme ve vodě a dáme vařit do čisté vody minimálně hodinu. Takto uvařenou cizrnu můžeme konzumovat přímo nebo dále upravovat. Často je cizrna součástí polévek, dušených pokrmů, pomazánek i zeleninových salátů. Zřejmě nejznámějším pokrmem je cizrnová kaše hummus, kde k uvařeným semenům přidáme stroužek česneku, dochutíme kořením a bylinkami a následně vše rozmixujeme.


Podle mého názoru by si cizrna zasloužila větší místo na našem stole, nejen pro svůj bohatý obsah živin, ale taky pro svou originální nezaměnitelnou chuť.