Jídlem proti radiaci

4.4.2011

RNDr. Vlastimil Dohnal, Ph.D.


Menu proti radiaci nejen z Fukušimy


Chcete se bránit účinkům ozáření? Přečtěte si, co by nemělo chybět ve vašem jídelníčku. Jodidové tablety to nejsou.


Havárie v japonské Fukušimě nevyvolala pouze celosvětový zájem o bezpečnost atomových elektráren. Lidé po celém světě se začali hromadně zajímat i o to, jak minimalizovat účinky radioaktivního záření na svůj organismus. Například dietou. Na vlně tohoto zájmu se bohužel neštítí svézt ani někteří výrobci potravinových doplňků.


Radioaktivních záření je několik druhů, každé má jinou charakteristiku (o radioaktivitě se víc dozvíte na konci článku). Různě se chovají i radioaktivní prvky, které z Fukušimy unikly a unikají. Není třeba se hned preventivně zásobit tabletami jodidu draselného, které v prvních dnech po havárii mizely z pultů lékáren. ČESKÁ POZICE nabízí inspiraci, jak účinkům radioaktivního záření čelit využitím běžných potravin.


Co uniklo z Fukušimy


Mezi nejvýznamnější kontaminanty patří radioaktivní izotopy jódu. Do těla se sice dobře vstřebávají, ale jsou relativně rychle vyloučeny. Biologický poločas v krvi, doba, za kterou se v ní množství látky sníží na polovinu, je asi šest hodin. Bohužel, jód se také hromadí ve štítné žláze, kde je využíván k tvorbě hormonů, které regulují spotřebu energie ve všech buňkách v těle. Biologický poločas takto vázaného jódu je pak 80 dnů. Štítná žláza je proto zřejmě nejohroženějším orgánem. V našich podmínkách je množství radioaktivního jódu nízkéPreventivním opatřením při havárii mohou být tablety jodidu draselného; jeho účinek je dán „naředěním“ radioaktivního jódu velkým množstvím neradioaktivního. V našich podmínkách je množství radioaktivního jódu nízké, proto lze doporučit konzumaci potravin s vyšším obsahem jódu (viz Co by nemělo chybět v našem jídelníčku).


Stroncium se v organismu chová stejně jako vápník, zabudovává se místo něj do kostí, zubů a podobně. Protože kosti se obnovují pomalu, je jeho biologický poločas mnohem delší u jódu. Zabudován do kostí navíc bezprostředně ozařuje kostní dřeň, která je na radioaktivní záření velmi citlivá.


Radioaktivní izotopy cesia jsou chemicky podobné draslíku, snadno putují organismem a ozařují jej. Jejich distribuce v organismu závisí na stupni prokrvení tkáně. Biologický poločas cesia je asi 110 dní a poločas rozpadu 30 let, a proto patří mezi nejvýznamnější dlouhodobé kontaminanty.


Koncentrace uniklých izotopů uranu a plutonia jsou nízké. Jde o těžké kovy, které poškozují ledviny. Plutonium samo o sobě je značně jedovaté.


Co by nemělo chybět v našem jídelníčku?


Zásada 1: potraviny by neměly pocházet z kontaminovaných oblastí. Zásada 2: jídelníček by měl být racionální a vyvážený.


Ochrana proti radioaktivnímu jódu


Potravinami bohatými na přírodní jód jsou zejména mořské ryby (losos, sardinka a podobně), další mořští živočichové a řasy. Ryby a mořské plody nám poskytují nejen jód, ale i kvalitní bílkoviny, mastné kyseliny a vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E, K). Ryby by se měly v našem jídelníčku objevovat alespoň dvakrát týdně.


Další zdroje jódu: červené maso, mléčné výrobky (jód se přidává do krmných směsí pro lepší užitkovost zvířat) a vejce. Dále ořechy, semena (dýně, slunečnice, konopná semínka) a luštěniny (fazole, cizrna, čočka). Z ovoce višně, maliny a citrony. Ze zeleniny rajčata a česnek. Doporučuje se denně vypít 300 ml minerální vody obsahující jód (například Vincentka).


Na trhu je k dispozici mnoho potravinových doplňků obsahujících jód, ale měli bychom se snažit pokrýt denní spotřebu jódu z potravy. Od padesátých let se jód přidává i do soli, je však třeba si hlídat obsah sodíku. Děti do jednoho roku by neměly solit vůbec.


Odstranění těžkých kovů


Vhodná je detoxikační kúra. Preventivně působí častá konzumace česneku a cibule, které jsou bohaté na síru a podporují vylučování toxinů z organismu. Čištění krve a organismu napomáhá také popíjení čisticích čajů. Medvědice lékařská nebo kořen z lopuchu jsou cenné byliny, které působí diureticky a pomáhají vylučovat z těla toxiny. Kombucha, lehce fermentovaný čajový nápoj, odstraňuje z těla těžké kovy, nikotin, odbourává alkohol a pomáhá játrům.

Pro účinnější detoxikace je možno užívat aloe vera, středoamerickou bylinku yuccu, francouzský jíl nebo sladkovodní řasu chlorellu. Vědci úspěšně testovali například extrakt z puškvorce obecného, hnědých mořských řas, a dokonce špenát.


Další látky proti radioaktivitě


Pro svou ochrannou schopnost vůči radioaktivitě byly testovány například thioly, extrakt ženšenu, ginko biloba, řasa spirulona, sójové produkty (miso, tofu a podobně), extrakt z ostropestřce mariánského, čaj, roiboos, česnek, melatonin, methylxantiny, interleukin-1, různé vitaminy (například C, E, A), selen, beta-karoten, aminokyseliny, flavonoidy, epikatechin a jiné antioxidanty.


Mezi antioxidanty patří také lykopen, obsažený například v rajčatech. Tým indického doktora Rangaswamyho Srinivasana svými experimenty prokázal, že právě lykopen ve vhodných dávkách je schopný významně snížit riziko poškození DNA lymfocytů gama-zářením. Jiní indičtí vědci dosáhli obdobných výsledků s látkou sezamol, která se vyskytuje v sezamovém oleji, nebo s kurkuminem, který je obsažen v kurkumě, potažmo kari koření.


Radioprotektivní účinky má dokonce i káva, přesněji kofein v ní. Vědci zjistili, že kofein podaný před nebo i po ozáření výrazně snižuje frekvenci chromozomových aberací (změn tvaru a struktury chromozomů) vyvolaných gama-zářením. Pro kávu hovoří i to, že obsahuje polyfenolické látky, které rovněž pomáhají snižovat obsah volných radikálů v těle, a tím i riziko poškození DNA.


Účinek záření na organismus


K radioaktivnímu záření jsou nejcitlivější rychle se dělící buňky kostní dřeně, varlat či střeva. Patří mezi ně i buňky rakovinné. Z biochemického hlediska je nejvýznamnějším účinkem záření přímé, či nepřímé poškození genetické informace nesené v DNA. Přímým poškozením vznikají ve strukturách DNA zlomy. Postižená buňka dle míry poškození zemře a je nahrazena, nebo ji samoopravné mechanismy opraví. Oprava není bez rizika a může vést k mutacím a nádorovému onemocnění. Při nepřímém poškození DNA interaguje ionizující záření například s vodou (tělo dospělého člověka obsahuje 60 až 80 procent vody), vznikají její ionty a radikály. Ty pak poškozují DNA.


Charakteristiky radioaktivního záření


Téměř všechny chemické prvky obsahují ve svém jádře kladně nabité protony. Je však známo, že částice se stejným nábojem se odpuzují, a proto by jádra složená pouze z protonů nemohla existovat. Jedinou výjimkou je atom vodíku, který má pouze jeden proton. U atomů s vyšším počtem protonů jsou v jádře přítomné i neutrální částice – neutrony, díky nimž drží jádro atomu pohromadě. Zdaleka ne všechny kombinace počtu protonů a neutronů jsou stabilní. Proto nastává jejich rozpad za vzniku stabilnějších částic. Celý proces doprovází uvolňování energie, a proto se využívá v jaderných elektrárnách.

Radioaktivní záření se nejčastěji dělí na tři druhy: alfa, beta, gama. Každé z nich má jinou charakteristiku.


Záření alfa je proudem letících jader hélia He2+. Příkladem takových zářičů jsou izotopy 226Ra (radium), 239Pu (plutonium) a 238U (uran). Záření je málo pronikavé, ve vzduchu jen několik centimetrů. Pro člověka je nebezpečné prakticky pouze po požití.


Záření beta tvoří proud záporně nabitých elektronů, respektive kladně nabitých pozitronů. Je pronikavější než záření alfa, v organismu až několik centimetrů. Příkladem budiž hojně využívané izotopy 60Co (kobalt) či 137Cs (cesium).


Záření gama je nejsilnější a vzniká při jaderném rozpadu. Jádro se tím zbavuje přebytečné energie. Záření je pronikavé, v organismu až metry. Možností, jak se před ním chránit, je použít silnou vrstvu z těžkého prvku, jako je olovo. Toto záření má silné ionizující účinky.


O poločasech


Toxicitu radioaktivních nuklidů ovlivňuje také jejich poločas rozpadu a biologický poločas. Jde o dobu, za kterou poklesne původní množství nuklidu na polovinu, respektive se polovina zkonzumovaného množství nuklidu z těla vyloučí. Například izotop jódu 134I, který hojně uniká z reaktoru ve Fukušimě, má poločas rozpadu přibližně 52 minut, izotop 131I asi osm dní. Horší situace je s izotopy cesia. Poločas rozpadu 134Cs je 2 roky a 137Cs asi 30 let. Proto cesium dlouhodobě kontaminuje životní prostředí. Téměř obecně lze říci, že radionuklidy s dlouhým biologickým poločasem nebo poločasem rozpadu jsou více radiotoxické než ty, které se z těla vylučují rychleji a mají krátký poločas rozpadu.